V roce 1962 vydal britský politolog Bernard Crick knihu In Defence of Politics (Na obranu politiky). Tvrdil v ní, že politické handlování, jakkoli nečestné, umožňuje lidem různých názorů žít společně v poklidné, prosperující společnosti. V liberální demokracii nemá nikdo všechno, co mít chce, ale obecně lze říci, že každý může svobodně žít, jak si přeje. Když však chybí hodnověrné informace, zdvořilost a smír, společnost se při řešení svých neshod uchýlí k donucování.
Crick by byl nejspíš zděšen, kdyby viděl lži a stranickost, které se předvedly minulý týden při senátním slyšení ve Washingtonu. Ještě nedávno byla sociální média příslibem osvícenější politiky; spolehlivé informace a snadná komunikace umožňovaly slušným lidem vyhánět korupci, bigotnost a lži. Facebook však přiznal, že před loňskými volbami v USA a po nich (od ledna 2015 do letošního srpna) se na jeho platformě mohlo 146 milionů uživatelů setkat s ruskými dezinformacemi. YouTube, jenž patří Googlu, připustil 1108 videí s vazbou na Rusko a Twitter 36 746 takových účtů. Sociální média už nepřinášejí žádnou osvětu. Šíří jedy.
A ruskými ničemnostmi to jen začíná. Politika – od Jižní Afriky po Španělsko – je stále nechutnější. Částečně proto, že šířením nepravd a zloby, narušováním úsudku voličů a posilováním stranickosti se omezují možnosti politického handlování, které podle Cricka podporovalo svobodu.
Sociální média rozpory ani tak nevytvářejí, jako je posilují. Finanční krize v letech 2007–2008…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
