Táborské Divadlo Oskara Nedbala je plné k prasknutí. Publikum tvoří v drtivé většině lidé důchodového věku, které doplňuje pár čtyřicátníků a hrstka vnuků a vnuček. Marta Kubišová opřená o barovou stoličku působí od počáteční písně Někde musí být ráj, která se proslavila jako znělka pořadu Chcete mě?, uvolněně a suverénně. Teprve během přídavku ovládne obě strany dojetí a dolehne síla okamžiku, že tady v Táboře to je naposled. Kubišová se na pódium vrací v slzách a přidává nutnou Modlitbu pro Martu.
Pozorovatel si nemůže odpustit poznání, že sál je plný lidí, kteří tu skladbu s obrovskou intenzitou vnímají už potřetí ve svém životě. V roce 1968 jim dodávala naději a konejšila smutek ze zmaru a zadušení pražského jara. V roce 1989 se chvíli mohlo zdát, že se naplnila a že její slova jsou pravdivá. V roce 2017 se nedá napojit na konkrétní historické drama, ale ve vzduchu je cítit, jako by se k němu schylovalo.
„Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí,“ dozní poslední sloka posledního recitálu. Potlesk nebere konce a zpěvačka přebírá tolik kytic, že jí náruč nestačí. S nimi pomalým krokem odchází a mizí v zákulisí. Právě v tyto dny koncertuje Marta Kubišová naposledy v rámci celého Česka. Cítí se unavená, má strach, že se bude opakovat předloňský infarkt. A jak říká, chce napsat svoje vzpomínky.
Roztřepený dojem
Narodila se začátkem listopadu 1942 do českobudějovické vily. Rodiče měli k dispozici první patro, dole…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
