Zprávy ze Španělska potvrzují nejhorší obavy. Katalánský autonomní parlament bez účasti opozičních poslanců vyhlásil v pátek odpoledne odtržení Katalánska od Španělska. Horní komora španělského parlamentu téměř okamžitě schválila protitah: umožnila vládě aktivovat článek 155 španělské ústavy, jenž ruší autonomní správu oblasti a nastoluje přímou vládu Madriduu. Měsíce trvající konflikt tak podle všeho míří do finále, v němž se dva rozjeté vlaky konečně střetnou.
Madrid musí jednat, pokud nechce přihlížet, jak část země beztrestně porušuje zákony a ústavu. Část katalánské populace, pro niž je vlastní stát skutečným snem, se bude bránit. Je pravděpodobné, že v ulicích proti sobě budou stát jednotky španělské policie věrné Madridu a jednotky katalánské policie, jež Madridu už jednou, v průběhu nelegálního referenda, vypověděly poslušnost. Nic nelze předvídat a možná je zbytečné malovat čerta na zeď. V zemi, která v krvavé občanské válce před osmdesáti lety dokázala, že se rvát umí, ale také nelze nic vyloučit.
Z české perspektivy se katalánská krize může jevit jako bizarní lokální konflikt, který se nějak vyřeší. O Španělsku nakonec, při vší jeho velikosti a důležitosti, většinou přemýšlíme nanejvýš jako o zemi příliš vzdálené na to, abychom tam o dovolené vyráželi k moři. Tamní konflikt má ale ve skutečnosti hlubokou systémovou povahu a může se snadno proměnit v boj, jenž svým významem daleko přesáhne obrysy Pyrenejského poloostrova.
To máte za Kosovo
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
