Pavel Karous před téměř deseti lety rozjel projekt Vetřelci a volavky mapující výtvarné umění ve veřejném prostoru vzniklé za dob normalizace, kolem nějž většinou procházíme bez povšimnutí. Stále více lidí si pak začalo uvědomovat, že u spousty děl vzniklých za totality by se měla alespoň probarvit nálepka šedivého a monstrózního komunistického umění. Po stopách Vetřelců a volavek se vydává i Bilance: trojice mladých autorů v ní představuje umělecká díla ve veřejném prostoru Olomouce z let 1945–1989.
Jejich cílem je krom vytvoření přehledu i snaha zabránit jejich dalšímu chátrání a odstraňování. Jak zazní v úvodu, tyto objekty „jsou součástí naší identity, jsou zasuty v naší paměti, spoluvytvářejí prostředí, v němž žili naši předkové a žijeme i my. Jsou poznamenané dobou stejně jako my všichni.“ Tvůrci se drží zásady popsat díla pokud možno objektivně, aniž samozřejmě zamlčují často nepěkné okolnosti jejich vzniku. Knize předcházel terénní i archivní výzkum, tvůrci procházeli městem a dokumentovali současný stav objektů, v archivech dohledávali dostupné údaje o autorech a okolnostech vzniku.
Prvním výstupem byla interaktivní mapa na Google Maps, nyní přichází kříženec uměnovědné publikace, rukověti nadšenců a netradičního průvodce. Olomouc je v něm rozdělena na devět topografických celků. Každý má specifický ráz, který se mu urbanisté, architekti a umělci snažili vtisknout, každému je věnována kapitola jiné barvy, což přispívá k přehlednosti a přímo vyzývá…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
