Jakkoli může znít volání Katalánců po referendu o nezávislosti pod záplavou červeno-žlutých vlajek zdálky pochopitelně, a snad dokonce sympaticky, skutečnost je mnohem složitější. Ano, demokracie se odehrává u volebních uren. Přesto ale katalánskému referendu chybí legitimita. Způsob jeho vyhlášení a podmínky, za nichž mělo proběhnout, jsou téměř skandální.
Ne snad, že by část Katalánců netoužila po odtržení od Španělska. Počet stoupenců samostatnosti se podle průzkumů samotné katalánské vlády od vypuknutí hospodářské krize ve Španělsku v roce 2009 prudce zvýšil z tehdejších 15 na letošních 41 procent. To je ale všechno. Touha po nezávislosti kulminovala předloni a od té doby mírně klesá. Referendum vyhlásila vláda složená z obou tamních separatistických stran, a ty v posledních volbách dohromady posbíraly téměř 48 procent hlasů. Díky volebnímu systému to stačí na těsnou parlamentní většinu, žádný jednoznačný hlas pro samostatnost to ale není. Však také vládní poslanci referendum schválili na základě utajovaného návrhu ve zrychleném čtení za jediný den a bez obvyklých parlamentních procedur poté, co nečekaně změnili program parlamentního zasedání, z něhož okamžitě na protest odešli zástupci všech ostatních stran.
Rovněž podmínky referenda nevypovídají o touze po férovém rozhodování. Země se má podle zmíněného zákona osamostatnit bez ohledu na to, kolik voličů k urnám přijde a jak velký bude rozdíl ve výsledku. Když takto hlasovali Katalánci „zkušebně“ před třemi lety,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
