Lidská tvář je pozoruhodné dílo. Ohromující rozmanitost obličejových rysů umožňuje lidem, aby se navzájem poznávali, a je rozhodující pro utváření komplexních společností. Úžasná je také schopnost obličeje vysílat signály o emocích, ať nechtěným červenáním nebo úmyslnou lstí – falešným úsměvem. Lidé tráví velkou část života v kancelářích či soudních síních, ale také v barech a ložnicích a při tom čtou tváře, hledají v nich náznaky zájmu, nepřátelství, důvěry i klamu. A také se velmi často přetvařují.
Lidskou schopnost číst ve tvářích teď rychle dohání technologie. Rozpoznávání obličejů používají v Americe církve, sledují účast věřících na bohoslužbách. V Británii se touto metodou brání obchody proti známým zlodějům. Velšská policie letos dokázala s využitím této technologie dopadnout podezřelého před fotbalovým stadionem. V Číně se tak ověřuje identita řidičů, kteří přijedou na objednání, slouží při vstupu do turistických atrakcí a umožňuje lidem platit pomocí úsměvu. Očekává se, že nový iPhone bude tímto způsobem odemykat základní obrazovku.
Ve srovnání s tím, co z obličeje pozná člověk, se zdají být tyto technologie výhodné. Některé technologické zvraty, například létání či internet, přispěly ke změně schopností člověka. Rozpoznávání tváří je zdánlivě jen kóduje. Přestože obličej je majetkem každého jedince, je také veřejný, a technologie tedy – alespoň na první pohled to tak vypadá – nevniká nikomu do soukromí. A přesto schopnost zaznamenávat, ukládat a analyzovat…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
