Předseda Svobodných Petr Mach udělal nevídanou věc: rezignoval na svůj mandát europoslance. Zdůvodnil to tím, že se chce naplno věnovat národní kampani, aby svoji neparlamentní stranu dostal do české sněmovny, a touhle osobní investicí přesvědčit voliče dát Svobodným šanci.
Mach si mohl klidně vzít volno na dobu kampaně, a pokud by neuspěl, vrátit se do evropské lavice, jak to standardně dělají ostatní europoslanci. Takhle se dobrovolně připravil o příspěvek k důchodu za svoji evropskou službu, který poslanci většinou oceňují, neb často představuje podstatné zvýšení jejich životní úrovně v penzi, a vystavil se riziku, že se po sněmovních volbách ocitne bez práce a bez mediální pozornosti.
Je to radikální krok vyvolávající řadu otázek, z ptačí perspektivy ale zapadá do politikovy trajektorie.
Do českého veřejného prostoru vstoupil Mach jako přesvědčený ekonomický liberál, který věřil, že neviditelná ruka trhu vyřeší i špatné počasí. Záhy se stal hlasitým kritikem EU, neboť ta pro něj ztělesňovala hlavního nepřítele – regulace. Svým zápalem působil často legračně, třeba když – coby absolvent a učitel na pražské VŠE – spočítal, že chystanou změnou hlasování v EU poklesne schopnost Česka ovlivnit nové regulace ze 3,7 na 2,2 procenta, což byl pro Macha červený fáborek a další důvod, proč z EU vystoupit. Pro řadu lidí tím byl ale zajímavý a do koše demokratické debaty vnášel řadu let další element.
Zhruba před třemi lety nastala změna. Mach byl zvolen do europarlamentu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
