Před necelou desítkou let měly islamistické strany na Blízkém východě zdrcující sílu. Když se při arabském jaru v roce 2011 hroutil jeden diktátor za druhým, tyto skupiny – a především Muslimské bratrstvo a jeho odnože – získávaly vliv a také moc. Zdrojem moci jako kdyby přestávaly být paláce, kasárna a úřadovny tajné policie a nahrazovaly je mešity a volební místnosti.
Avšak v dnešním rozvráceném arabském světě mnozí jednají tak, jako kdyby se zhroutila i představa, že islamisté mohou hrát v demokracii užitečnou roli. Znovu je potlačují reakční režimy, zpochybňují je násilní džihádisté a voliči, které zklamali, se na ně dívají podezřívavě. Mnozí jsou ve vězení nebo v exilu. Katar, jejich hlavní financiér, ekonomicky i diplomaticky ostrakizují jeho arabští sousedé, kteří mají podporu prezidenta Donalda Trumpa. Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie a Egypt naléhají na západní vlády, aby Muslimské bratrstvo označily za teroristy.
Když džihádisté zabíjejí – jako to znovu udělali nedávno ve Španělsku –, pak je snadné ty, kdo chtějí moc ve jménu islámu, považovat za hrozbu. Avšak plošná represe všech islamistů je to nejhorší řešení ze všech. Nakonec z toho bude jen ještě víc zloby, zmatků a terorismu.
Islamistické skupiny mohou mít různé podoby, od tuniské Ennahdy, jež si říká „muslimští demokraté“, až po Hamás, Palestince, kteří do Izraele vysílají sebevražedné atentátníky. Ti, kdo se snaží je potlačovat všechny, dělají tři chyby: tvrdí, že všichni islamisté jsou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
