Dnes už známá německá spisovatelka Olga Grjasnova napsala svůj první román vlastně mimoděk, jako součást bakalářské práce. Nakladatelští redaktoři uznali, že stojí za vydání, a v roce 2012 byla literární událost na světě. Na jednu stranu je to střízlivě napsaná kniha, zároveň intimní a osobní, někdy až vypjatě osobní. Druhou část úspěchu zaručil příběhu Máši fakt, že to na svou dobu i v Německu byla unikátní „přistěhovalecká kniha“. Vyšla dávno před tím, než v Evropě vypukla takzvaná uprchlická krize a identita imigrantů začala být tématem.
Máša – což je autorčin detailně autobiografický převlek – pochází z ázerbájdžánského Baku, její rusko-židovská rodina přišla do bývalého západního Německa v polovině devadesátých let. Německá školní léta prožila jako chudě oblečená, směšně ostříhaná a příšerně obrýlená dívka s rodiči, kteří komunikují s učiteli přinejlepším lámanou němčinou. A odnesla si tak jedno zjištění: klíčem do světa bez ponižování a přehlížení je jazyk, a to bez přízvuku. Cílevědomě budovanou kariéru překladatelky – a spolu s ním i celého života – ale překope vzhůru nohama nečekaná tragédie.
Mášiny životní peripetie a bloumání světem nicméně nejsou jádrem knihy. Tím je spíš svět Máši a jejích přátel třicátníků, také „dobře asimilovaných přistěhovalců“. Nejsou hrdí imigranti opečovávající rodinné dědictví a stranící se „běžných Němců“, právě naopak. Máša se snaží, aby jí místo narození do života zasahovalo co nejméně. Ale nejde to. Přistěhovalecký původ na ni…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
