Už jsi pryč dost dlouho

Nejčastěji ji přepadají u kavárenského stolu, ale také v hotelovém pokoji nebo doma v posteli při sledování nekonečných a milovaných krimiseriálů. Ovládají ji nečekané stavy mezi bděním a spánkem, kdy se propadá do snů a vracejí se jí radostné vzpomínky z minulosti. Bez důvodu, ale s potěšením si vybavuje dětství, šťastné roky s manželem i citáty ze všech těch fantastických knih, které kdy přečetla.

Nejnovější z autobiografických knih zpěvačky Patti Smith, která vyšla v českém překladu v nakladatelství Dokořán krátce před jejími sedmdesátými narozeninami, dostala název M Train a ubírá se nostalgickou tratí. Po euforických pamětech Just Kids /Jsou to jen děti, které oslavovaly rané období v New Yorku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a její přátelství s fotografem Robertem Mapplethorpem, tentokrát Patti Smith dává před zachycením umělecké scény přednost popisu dnešních dnů a zcela osobním niterným vzpomínkám. Naprostým potlačením hudební linky, která by lákala hlavně rockové fanoušky, se z knihy stává nostalgické a místy i vzdorné provolání stárnoucí nezávislé ženy.

Přízraky blízkých

Byla to poezie prokletých básníků, beatnická próza a vzory v podobě Boba Dylana a Loua Reeda, co motivovalo Patti Smith stanout v čele rockové kapely. Prvně jmenovaného dokonce nedávno dojemným způsobem zastoupila při ceremoniálu předávání Nobelovy ceny za literaturu. Sice bylo spojené se zvukem elektrické kytary, ale v případě Patti Smith vždy šlo…