Básně II

Zeměvěda

 I

Zdálo se mi o kostech,

byl jsem v té krajině,

můj obličej, mé nohy,

pohled na mé dlaně,

do prachu, do mžení,

nevěděl jsem, zda jsem

ve městě Teplitz, Teplice či Tepl,

dotýkal jsem se všeho, ničeho,

obával jsem se, že rozdrolil bych se,

jako to jméno, porézní,

porézní v dlani, proláklině,

páchlo to po spálenině,

jistě nějaká odřenina,

stál jsem pod zemí,

nebe však zůstalo

tam. Nikde kosti.

II

Na zteplalou flašku

k sousedovi do sklepa,

moje uhláky zůstávají

venku. Bar je

ruční práce, odkapávač

super, Plavno. Žádný plakát,

žádné hot pans, žádné

titulní stránky po stěnách,

zato kostlivec z lepenky,

co se umí hýbat a

svítit ve tmě. Včera

postavil svůj vůz před

svodidlo, svůj renault,

sponzorovaný maminkou

nebo miláčkem. Už týden

o ní nic neslyšel,

jinak by zítra

jeli přes hranici,

jezdí tam tankovat a

okukovat ženské, ona

ke kadeřnici. Všechno německy,

když neví jak, uděláš

takhle. Občas piknik, vlhké

sedačky, selhání chladicího boxu.

III

Přikyvuji, nekladu

otázky, můj pohled míří

do temnoty, kde musí

být škvíra, hromada uhlí.

Možná si něco přiváží

z Čech, to se rozhoří

rychle, je čerstvé a zakázané.

Nešťourám se v tom,

prsty jsou zmrtvělé od držadla

uhláku, klouby prstů…