Pokud se současní spisovatelé vracejí do Prahy 19. století, většinou s přístupem romantiků, kteří ve špíně nalézají krásu, a s nostalgií po starých zlatých časech úzkých páchnoucích uliček. Miloš Urban nebo Petr Stančík sem vstupují s postojem hrdiny filmu Tajemství hradu v Karpatech a jeho větou: „Zdejší lid je asi nádherně zaostalý!“ Literární kritička a publicistka Zuzana Kultánová zvolila ve svém románovém debutu přístup zcela jiný; temný, naturalistický. A při četbě Augustina Zimmermanna se až neodbytně připomíná dílo Émila Zoly. Loňský román dostal čerstvě Cenu Jiřího Ortena – a to je dobrý důvod ho připomenout.
Kultánová vychází ze skutečného příběhu mlynářského tovaryše Zimmermanna, který se dopustil vraždy svých dvou dětí a následně spáchal sebevraždu. A předkládá strhující příběh člověka, jehož pýcha a touha vyniknout jsou natolik patologické, že rozloží jeho i celou rodinu. Nejde přitom jen o „defektního“ jedince, ale zároveň o diagnózu moderní doby. Průmyslová revoluce spolu s ekonomií a výrobou radikálně změnila celou společnost. Tuto změnu bytostně prožívá Augustinova žena Františka. Její první manžel, zosobnění klidu, jistoty, ale i nudy, řídil svůj život podle liturgického roku, přesný čas pro něj neměl větší smysl. Augustin se už řídí podle času strojů, hodin a vlaků.
Pořád se za něčím žene, je věčně nespokojený. Vědomí Boha a smíření s životním postavením nahradila touha po změně. Touha, která u šťastnějších jedinců může být…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
