Zadání a formát ročenky jsou vždycky stejné: jeden architekt dostane od obecně prospěšné společnosti Prostor úkol vybrat ze staveb dokončených za poslední dva roky třicet pět nejlepších. Výsledek ovšem dává vyniknout výběru, který je osobní a pokaždé přináší jiný vzkaz. Letošní autor Antonín Novák (1963) je z generace, která je se stavem české architektury spíš nespokojená, je vůči němu kritická, skeptická. Také většina vybraných prací je od architektů střední a starší generace. O to větší překvapení je, že přináší dobré zprávy.To, co se dnes děje v české architektuře, dokládá, že společnost je radostnější,“ stojí v úvodu nové ročenky Česká architektura. Optimistický tón není zvykem, když se hovoří o stavu architektury v Česku. Letos se však v ročence pojmenovává hned několik potěšujících skutečností. Například to, že soukromí investoři, ale i města, muzea nebo parlament poznají a chtějí kvalitní architekturu. Aspoň občas.
Novák začínal ještě za socialismu, navrhoval tehdy vesnické prodejny. Krátce po revoluci pobýval ve Vídni a pak v roce 1991 založil s Petrem Valentou kancelář DRNH. Asi nejznámější jsou jejich bazény v Brně na Kraví hoře a v Litomyšli, které nabídly alternativu k barevným akvaparkům – modernistické plavání ve střízlivých kulisách. Nejen díky nim jsou dnes na české architektonické špičce.
Zároveň to znamená, že Antonín Novák již v architektuře hodně zažil a může srovnávat. Pamatuje divoká devadesátá léta, kdy se slibovalo a neplnilo a nejvíc…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
