Zbavit je vzteku
V boji s islamistickým terorismem nelze spoléhat jen na tajné služby a policii. Nejdůležitější je zabránit radikalizaci další generace mladých muslimů.
Tragický teroristický útok v Manchesteru oživil debatu, jak předcházet radikalizaci muslimů v evropských zemích. Přinášíme ukázku z knihy redaktorů Respektu Ondřeje Kundry a Tomáše Lindnera Můj syn terorista, která se tématu věnuje a právě vyšla v nakladatelství BizBooks.
Německo může být alespoň za jednu věc vděčné skinheadům. V devadesátých letech bylo zvláště na postkomunistickém východě země v módě nosit bomber a těžké boty, což vedlo ke vzniku řady nevládních organizací, které se snažily neonacisty zbavit nenávisti. Během let tyto organizace nashromáždily značné know-how o psychice mladých extremistů a taktéž dovednosti, jak s nimi pracovat. Nyní se mnohé z nich přeorientovaly: namísto holohlavých rasistů se věnují vousatým radikálním islamistům.
„V obou extremistických scénách narážíme na podobný typ mladých lidí,“ říká Thomas Mücke, ředitel Violence Prevention Network (Síť prevence násilí, VPN). Výrazný rozdíl pochopitelně představuje přistěhovalecký původ většiny radikálních islamistů, společné jsou naopak mizerné vzdělání i perspektivy, věk kolem dvacítky, vztek na většinovou společnost, rozbouřené hormony i dogmatická ideologie.
Organizace VPN taktéž původně pracovala s neonacisty, ovšem před třemi lety si ji spolková země Hesensko (a později i Bavorsko, Berlín a Bádensko-Württembersko) vybrala za hlavního partnera při práci s mladými salafisty.
Mladí a nezralí
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
