Pokud bychom chtěli stručně charakterizovat novou francouzskou vládu, pak platí, že její pohled je upřen směrem do Evropy. A ještě konkrétněji na Rýn. Čerstvý francouzský prezident vzal do svého prvního kabinetu, jmenovaného minulý týden, proevropské politiky, z nichž mnozí se dlouhodobě orientují na Německo. Jde zejména o dosavadní liberální europoslankyni Sylvie Goulard, která bude ve vládě zastávat post ministryně obrany. Goulard má evropskou integraci jako svoji dlouhodobou specializaci, působila mimo jiné v kabinetu bývalého šéfa Evropské komise Romana Prodiho – a mluví plynně německy.
V tandemu s ní bude republikán Bruno Le Maire, nový ministr hospodářství. Ten je také plně germanofonní, pro republikány byl jakýmsi „vyslancem“ pro Berlín a pro stranické kontakty s CDU/CSU. Dvojici doplňuje šéf rezortu zahraničí, nově pojmenovaného „ministerstvo pro Evropu a zahraniční věci“, Jean-Yves Le Drian, a ministryně pro evropské otázky Marielle de Sarnez, též dosavadní europoslankyně. Všichni čtyři jsou politicky vzato „germanofilové“ – moderní Francii si vykládají jako spojenectví s Německem, a ne jako izolaci s občasnými výlety do Afriky.
Jednoznačná orientace vlády odpovídá úkolu, který má před sebou, a preferovanému způsobu jeho řešení. Macron chce Francii naordinovat ekonomické reformy, které budou bolet, a se zmírněním bolesti se chce obrátit na Německo. Konkrétně žádá Berlín o založení společného fondu, z něhož by se platily nutné infrastrukturní stavby ve…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
