Ofenziva končí
Chudobu se ve většině oblastí světa podařilo omezit. Boj proti ní však vstupuje do fáze vleklé zákopové války.
Toho, kdo si myslí, že svět býval dřív lepší – a zejména zastánce názoru, že globalizace ekonomicky víc uškodila, než prospěla –, lze jednoduše a rázně usvědčit z omylu: stačí na to první graf u tohoto článku. Podle Světové banky trpělo v roce 1981 extrémní chudobou asi 42 procent světové populace. Tito lidé nebyli jenom chudší než velká většina jejich krajanů (jak mnohé bohaté země dnes definují chudobu svých občanů); žili v naprosté bídě. Peníze jim přinejlepším stačily na stravu a nezbytnosti jako oblečení. V horším případě hladověli.
Počet lidí žijících v naprosté chudobě od té doby klesl asi o miliardu a počet lidí, kteří chudí nejsou, se zvýšil zhruba o čtyři miliardy. V roce 2013, tedy v posledním, pro který máme spolehlivá data, bylo chudých jen 10,7 procenta světové populace (moderní měřítko pro chudobu uvádí, že osoba má spotřebu méně než 1,90 dolaru denně – podle parity kupní síly z roku 2011). Chudoba navíc od roku 2013 téměř jistě ustoupila: v roce 2016 bylo podle odhadu Světové banky chudých 9,1 procenta. Ekonom Homi Kharas z think tanku Brookings Institution uvádí, že každé 2,1 vteřiny unikne z extrémní chudoby jeden člověk.
Je to působivé a bezprecedentní. Podle historiků ekonomie trvalo Británii asi sto let – od dvacátých let 19. století do dvacátých let 20. století –, než množství obyvatel žijících v extrémní chudobě kleslo ze čtyřiceti na deset procent. Japonsko začalo později, ale postupovalo rychleji. Za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
