„Cítím kouř, ale neslyším žádné hlásiče požáru. Děje se něco v domě? Zavolám asi hasiče,“ napsal v naléhavém e-mailu soused všem nájemníkům v naší budově v New Yorku. Přestože to bylo uprostřed pracovního dne a skoro nikdo nebyl doma, do pár minut se ozvala řada lidí: u nás v pořádku. Žádný oheň, kouř ani kysličník uhelnatý. Jak to ale věděli? Mnozí z nich už vstoupili do postmoderní doby ultranapojených „chytrých“ domácností.
Nejen že se na dálku z práce rychle přes aplikaci na mobilním telefonu podívali na stav napojeného detektoru kouře a oxidu uhelnatého a ujistili se, že se u nich nic neděje. Velká část sousedů při pozdějších hovorech ve výtahu (návštěva hasičů byla přece jen velká událost!) navíc přiznala, že používání jednoduchého dětského monitoru se u nich posléze zvrhlo v nákup a instalaci drahé internetové kamery, na kterou spoléhají dodnes. Ta ve vysoké kvalitě do mobilu vysílá, co se děje nejen v dětském pokoji, ale i zbytku bytu – ať jste kdekoli. Mnozí tak sledují, zda si dítě přes den hraje hezky s chůvou. A evidentně kontrolují, jestli se do bytu třeba nevloupal zloděj nebo zda nehoří. A když už jsme u toho, máte také ten ultramoderní termostat, který nejen ovládáte na dálku, ale můžete nastavovat topení z postele nebo než přijdete domů? Termostat sleduje, jak přes den regulujete stupně, vše se naučí a začne organizovat teplotu za vás.
Internetové, přes mobily ovládané byty si pohrávají s umělou inteligencí a nejednoho vizionáře-hračičku to samozřejmě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
