Civilizace se může zastavit, otočit a vyrazit zpátky k úpadku. A může se to stát docela rychle. V roce 2001 byla Venezuela nejbohatším státem Latinské Ameriky. Dnes patří mezi ty úplně nejchudší. V polovině šedesátých let byla vyhlášena jednou z prvních tropických zemí, které se podařilo zbavit malárie. Dnes je v ní malárie zpět a s ní další nemoci, včetně zákeřného viru zika. Centrální zdravotní laboratoř v Caracasu, která má s nemocí bojovat, byla vloni během jednoho měsíce jedenáctkrát vyloupena, takže v ní nezbyl jediný mikroskop. Lidé mají hlad, dovoz potravin se snížil o 70 procent a průměrný Venezuelan za poslední dva roky zhubl o osm a půl kila. Ulice ovládlo násilí, počet vražd v přepočtu na počet obyvatel je teď ve Venezuele nejvyšší na světě.
Na ulicích se také demonstruje. „Revoluční“ režim založený již zesnulým plukovníkem Hugem Chávezem přestal předstírat jakoukoli náklonnost k demokracii. Chávezův následovník Nicolás Maduro minulý týden oznámil, že hodlá dnešní volený parlament, v němž v posledních volbách ztratil většinu, nahradit novým, nevoleným shromážděním „prostého lidu“. Toto shromáždění pak přepíše ústavu a bude podle všeho vládnou věčně. Do nespokojenců teď na ulicích najíždějí armádní transportéry a střílí po nich narychlo vyzbrojené hordy prorežimních radikálů. Za čtyři týdny protestů je nejméně dvacet devět mrtvých, protestují přitom již i obyvatelé nejchudších slamů, dříve opora Chávezova režimu.
Změna pravidel
„Socialismus 21.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
