Oběd v restauraci, diskuse u vedlejšího stolu: mladík vypráví, jak se loni potápěl na Velkém bariérovém útesu u břehů Austrálie. „Ta věc prý ale umřela,“ vrtí hlavou dívka. Mladík nesouhlasí, koráli byli v pořádku. Proč by měli umírat? „Prý se mění kyselost vody, kvůli pracím práškům nebo tak něco,“ vysvětluje slečna.
Pravdu má částečně. Koráli strádají hlavně kvůli růstu teploty mořské vody způsobenému globálním oteplováním. Trpí takzvaným bělením – řasy, které propůjčují polypům vytvářejícím korál pestrou škálu barev i většinu potravy, se v teplejší vodě z korálu stěhují pryč, možná jsou násilím vypuzeny. Útes bojuje o život, záběry z kamer potápěčů ukazují místo pestrobarevného světa bělavou poušť.
Nekrolog za Velký bariérový útes, 2300 kilometrů dlouhý pás podmořských organismů a jejich schránek viditelný i z kosmu, ještě nepišme, stav pacienta je však kritický. Zatímco severní třetinu útesu postihlo rozsáhlé bělení loni, střední část stihla „vyblednout“ letos a relativně dobře je na tom jen jižní třetina unikátního ekosystému. Dvě katastrofy těsně po sobě dávají podle expertů útesu jen malou šanci, že se vzpamatuje. Na korálových útesech přitom závisí čtvrtina mořských druhů a živobytí stovek milionů lidí.
Bylo by jednoduché svést katastrofu na nezodpovědné Australany či Filipínce a jejich prací prášky, vina je však jinde. Svůj díl na ní má každý, kdo jezdí autem, spotřebovává elektřinu vyrobenou z uhlí nebo třeba topí zemním plynem. Tohle všechno způsobují…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
