Sultán nad Rýnem
Vztahy mezi Německem a Tureckem zapadají do bažiny a ukazují nová dilemata propojeného světa
Mevlüt Çavuşoğlu slíbil, že ho nic nezastaví. Turecký ministr zahraničí chtěl promluvit před krajany žijícími v Německu a přesvědčovat je, aby 16. dubna hlasovali pro změnu ústavy, která prezidentu Recepu Tayyipu Erdoğanovi dá prakticky neomezené pravomoci. Místní úřady v Hamburku však vystoupení zakázaly. Oficiálně to odůvodnily nedostatečným naplněním protipožárních předpisů na místě plánovaného projevu, ale zjevně mnohem víc vadí riziko přenášení tureckého politického napětí do německých ulic.
Çavuşoğlu přesto svůj buldozerský slib dodržel. Minulé úterý v Hamburku promluvil na neveřejném setkání v sídle tureckého konzulátu, které ve finále zas tak neveřejné nebylo. Chladnému počasí navzdory proběhlo na venkovní terase rezidence, v jejíž zahradě stály stovky příznivců. Další zájemci si mohli na internetu naladit live-stream. Německo „systematicky utlačuje“ turecké spoluobčany, prohlásil například ministr, a obstrukce při vystupování tureckých politiků jsou toho důkazem. Pokračoval tak v příběhu, který turečtí politici v čele s Erdoğanem poslední dva týdny bez ustání recyklují. Německo je v něm zemí, která dodnes nepřekonala démony minulosti a je pořád nasáklá nacismem.
Kancléřka Angela Merkel zatím reaguje s nadhledem a říká, že tak nesmyslné řeči nemá vůbec cenu komentovat. Faktem ale je, že se Německo ocitlo v politickém dilematu, jež s sebou přináší zvyšující se propojenost současného světa.
Co můžeme dělat?
Německou svobodu slova pro sebe chtějí využít…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
