Čtvrtý, závěrečný svazek esejů George Orwella obsahuje texty z let 1947–1949 a co do politických postřehů je nečekaně aktuální. Už v poválečné Británii si část obyvatel stěžovala na Poláky, že skupují byty a jsou prostě všude, už tehdy se v Barmě nehezky zacházelo s menšinami typu Karenové, už tehdy sílilo skotské národnostní hnutí. Zatímco ale první dva problémy vedly Orwella k povzdechu, že se nikdy neměří všem stejným metrem, skotské snaze o kulturní svébytnost zahrnující mimo jiné zachování gaelštiny rozuměl – a lze se jen dohadovat, jak by britské, potažmo skotské pozice hodnotil dnes.
Z literární oblasti nepřekvapí titulní úvaha o společenské angažovanosti spisovatele, odpověď na udělení ceny za poezii básníkovi Ezrovi Poundovi, nechvalně proslulému antisemitismem a podporou fašismu, či recenze na antologii experimentální americké literatury. Znovu se potvrzuje, jak široký rozhled měl Orwell o angloamerickém písemnictví a jak zvažoval vztah mezi občanskými postoji autorů a uměleckými kvalitami jejich děl. Z dlouhodobého zájmu o dění v Rusku pak logicky pramení kupříkladu znalost Tolstého, jehož odmítnutí Shakespeara se Orwellovi nezamlouvá. A přesvědčivě dovozuje, že Tolstoj postavu krále Leara nesnášel proto, že jí byl bytostně podobný: oba se vzdali svých výsad a zemřeli daleko od domova, aniž čehokoli převratného dosáhli.
Zralý Orwell je jako vždy pronikavý, a navíc citlivě lidský. Když se opětovně vrací k tématu koloniální Indie, neváhá kritizovat Gándhího za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
