Prezidentem se sice nestanu, protože doma by chtěli, abych to dělal jen v pondělky a v úterky a o sudých víkendech, a to mi přijde hloupé, ale kdybych jím byl, tak bych sídlo prezidenta přestěhoval někam na půl cesty mezi Prahu a Olomouc. Třeba na tvrz Mrdice u Heřmanova Městce (za tip děkuji paní Lence Rubenstein). Prezident stejně nemá moc pravomocí, tak nemusí mít hrad, tvrz postačí, a navíc, jaký terorista by jezdil do Mrdic? A Hrad by se mohl celý, úplně celičký otevřít veřejnosti.
Jako prezident bych sice byl vtipnější než ten současný (uznávám, že to není vůbec těžké), ale vyjadřoval bych se jen k věcem, kterým rozumím, takže bych kupříkladu netvrdil, že minipivovary dělají kyselá piva. Prezident má hrát roli prezidenta, ne obecního blba.
Stát, na rozdíl od firmy, je postaven na solidaritě.
Do veřejné debaty bych vstupoval především tehdy, když by bylo nutné podpořit někoho slabšího. Třeba děti a jejich rodiče, kteří touží po inkluzi. Nebo pacienty, kteří potřebují léčebné konopí. Nebo rodiče, kteří si nemohou osvojit dítě, s nímž žijí a které vychovávají, protože jsou stejného pohlaví jako jejich životní partner, biologický rodič dítěte. Nebo matky, které marně čekají na výživné, a otce, kteří se nemohou vídat se svými dětmi tak, jak by chtěli, i když by to byli dobří tátové a jejich děti by je potřebovaly. A snažil bych se být korektní. Možná ne pokaždé politicky, ale určitě lidsky.
Nechtěl bych společnost štěpit, ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
