Koncem tohoto týdne by měli evropští lídři rozhodnout, kdo by měl být „unijním prezidentem“ pro následující dva a půl roku. Doteď jím byl bývalý polský premiér Donald Tusk a teoreticky vzato neexistuje moc důvodů, proč by neměl pokračovat: mezi většinou jeho evropských politických kolegů panuje shoda, že funkci vykonává dobře, je to výrazná osobnost a Unii a její politiky spojuje, nikoli rozděluje. V praxi tu jedna překážka přece jen je: jediný stát, kterému Tuskova opětovná kandidatura vadí, je jeho domovské Polsko.
Tusk je dlouholetým politickým soupeřem Jarosława Kaczyńského, který v současnosti se svou stranou Právo a spravedlnost (PiS) Polsku vládne – a Tuska nesnáší. Nese podle něj „přinejmenším morální“ vinu za zřícení vládního speciálu v roce 2010, při němž zahynul jeho bratr Lech, tehdy prezident. Až doposud měli polští komentátoři za to, že polská vláda, i když neochotně, Tuskovu kandidaturu podpoří. V neposlední řadě i proto, aby zdatného a relativně mladého politika udržela v Bruselu, kde je pro vládu PiS méně nebezpečný než ve Varšavě.
To už ale neplatí. Kaczyński Tuska v nedávném projevu tvrdě kritizoval, vlastně ho obvinil z vlastizrady, a polská vláda u svých unijních partnerů lobbuje za Tuskovo nezvolení.
Asi ne, pardon
Podle diplomatických zdrojů má ovšem Donald Tusk podporu všech ostatních států s výjimkou Maďarska, spojence současné polské vlády; podporují jej i Češi a Slováci, především však za ním stojí německá kancléřka Angela Merkel a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
