Za pár dní skončí semestr a posluchači vysokých škol se proberou ze studijní letargie. Po měsících, kdy přednášky v lepším případě odzívali a v horším na ně ani nedošli, nastává hektických pár týdnů mnohahodinového biflování, aby s předjařím studenti opět vypnuli a celý koloběh začal nanovo. Otázkou zůstává, zda je styl připomínající životní cyklus medvěda z brlohu nejefektivnějším způsobem, jak se něco naučit.
V roce 2001 dostala Nobelovu cenu ve fyzice za studium Boseho-Einsteinovy kondenzace trojice vědců Eric Cornell, Wolfgang Ketterle a Carl Wieman. Zatímco první dva pokračovali v bádání, třetí pověsil fyziku na hřebík. Místo toho založil na univerzitě v kanadském Vancouveru centrum, kde se spolupracovníky zkoumá efektivitu výuky přírodních věd na vysokých školách a vymýšlí, jak lépe učit. O jeho výsledky a doporučení začíná být velký zájem. V době, kdy se roční školné na amerických univerzitách blíží milionu korun a zároveň jsou zadarmo či za zlomek ceny k dispozici kvalitní on-line kurzy, přestává být současný akademický model udržitelný. Navíc je alarmující, že bakalářské studium přírodních věd dnes v USA dokončí méně než polovina studentů, kteří nastoupí do prvního ročníku.
Carl Wieman dává několik dobrých tipů. Zaprvé vyvrací tezi G. B. Shawa: „Kdo umí, umí, kdo neumí, učí.“ Dobře učit se dá naučit, jen je třeba vědět jak. Zadruhé ukazuje, jak studenty probudit tím, že se během přednášky vtáhnou do děje. To už samozřejmě věděl i Komenský, který ale neměl k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
