Vlastně si tahle inscenace dost sedá do aktuální nálady. V době masivního sdílení snadných receptů na bezpečnější a šťastnější svět přichází Národní divadlo s kusem ukazujícím, že pro víru v uspořádání nových, rozuměj „lepších“, pořádků jsou někteří jedinci ochotni zlikvidovat i vlastní rodinu. A pak nepočítaně dalších rodin.
Takové je poselství Fuksova Spalovače mrtvol. Knihy z roku 1967, kterou hned následující rok proslavil Herzův film s Rudolfem Hrušínským v titulní roli Karla Kopfrkingla. Národní divadlo mělo se zinscenováním předlohy velké ambice – proto si z Divadla Na zábradlí vypůjčilo Jana Mikuláška, jednoho z nejpřesvědčivějších režisérů naší divadelní scény.
Obchodní žároviště
Vzhledem k věhlasu filmové adaptace měl ztíženou práci. Fuksova Kopfrkingla si každý ztotožňuje s Rudolfem Hrušínským, stejně jako Haškova Švejka. Když na podzim Spalovače mrtvol uvedlo ostravské Divadlo Petra Bezruče, obsazením robustního Norberta Lichého vyšlo vstříc právě obecné představě o podobě hlavního (anti)hrdiny. Ovšem v knize se o ní nic konkrétního neříká. Mikulášek se tedy odhodlal k odvážnému kroku, porušil kánon a Kopfrkingla svěřil typově zcela odlišnému herci: vytáhlému blonďákovi Martinu Pechlátovi.
Hra je přenesena do honosných kulis nákupní galerie.
Také prostředí změnil. Ze sterilní morbidity krematoria, kde Kopfrkingl láskyplně pečuje o své žároviště, přenesl hru do honosných kulis nákupní galerie…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
