Ani náznakem nebyl tak mocný, vlivný a bohatý jako řada výstředních osobností oněch časů, přesto to byl právě on, kdo navenek asi nejvíc reprezentoval dravost a barvitost počátků českého kapitalismu devadesátých let. Ivan Jonák, minulý týden zesnulý majitel Discolandu Sylvie, se totiž vždy rád předváděl, a tak ho znal skoro každý. Z předlistopadového popeláře se vyšvihl do čela prosperujícího podniku a symbolizoval, že uspět v nové době může každý, a že ten úspěch může být, jak tenkrát bývalo zvykem, pořádně ztřeštěný. A nejen proto, že Jonák skočil do lechtivé branže prostituce a vybudoval v Praze luxusní bordel. Za svůj byznys se rozhodně nestyděl, chodil do všemožných televizních show a dával na odiv svůj vzestup.
Když zrovna nevystavoval svou tvář v televizi, proháněl se po Praze s medvědem na vodítku nebo v cadillacu se svlečenými ženami. A novináře to přitahovalo, mikrofon k němu nastrkovali všichni, nejen zrovna se rodící bulvár, a Jonák si dalšími a dalšími neuvěřitelnými akcemi chytře zvyšoval svoji známost a popularitu. A to zase do jeho podniku přitahovalo stále více hostů. „Každej má svou šanci. Záleží, jak se k ní postavíš,“ vysvětloval Jonák Respektu zkraje devadesátých let.
Faktem přitom bylo, že tu svou šanci Jonák využít skutečně uměl. Jeho podnik patřil svého času k opravdu proslulým zapadákům a na tehdejší východoevropské poměry přinášel mnohé dosud tady nevídané finesy a překvapení. Strop tvořila baterie zrcadel, v baru se blýskaly lahve západních…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
