Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí, chaos a zmatek zaplavily svět.“ Je zkrátka načase si znovu připomenout slavnou báseň W. B. Yeatse. Tentokrát se však zdá, že politický střed se skutečně ocitl pod obrovským tlakem – po celém západním světě, zleva i zprava.
V Británii čelí středopravicová vláda Davida Camerona vzpouře ohledně členství země v Evropské unii. V Německu je široká pravo-levá koalice Angely Merkelové pod palbou kvůli způsobu, jakým zvládá uprchlickou krizi. Po celé Evropě středové vlády stěží odolávají energií sršícím ideologickým hnutím zleva i zprava.
Také ve Spojených státech se centristé ocitají v obležení. Hillary Clintonová čelí nejvážnější levicové výzvě, s jakou se kterýkoli běžný demokrat musel potýkat za dlouhá desetiletí. Na straně republikánů umírnění politici v podstatě zmizeli. Stranický establishment se v tuto chvíli šikuje okolo Marca Rubia, který byl krátce po svém zvolení nazýván „prvním senátorem z řad Tea Party“.
Prostor, jejž vyklidily hlavní politické strany, zaplňují populisté a radikálové. Když skončila studená válka, začaly se západní politické strany posouvat do středu – mezi jinými britská Labouristická strana, italští i francouzští socialisté, američtí demokraté. (V magazínu The National Interest o tomto fenoménu píše Geoffrey Wheatcroft.) Republikánská strana je částečně výjimkou z tohoto pravidla. Přesto i zde poslední dva republikánští prezidenti – Bushové otec a syn – vládli z pozic středu, rozhodně alespoň dost na to…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
