Teroristy za turisty

Ohrozili jste bezpečnost obou žen

Jsem velmi překvapena, že Respekt jednak zveřejnil tak citlivé a výbušné informace, které ztěžují pozici české vlády v případě potenciálních obdobných situací, a že zároveň došlo ke zveřejnění nepodložené spekulace vládních úředníků o jedné z žen a jejím stavu.

Nedokážu si představit, že byste nedokázali dohlédnout následky publikování takovýchto informací, které ohrožují ne bezpečnost státu, ale fyzickou i psychickou bezpečnost obou žen a jejich rodin! Označit někoho za bezpečnostní riziko státu v době, kdy probíhají otevřené útoky na lidi, mi přijde jako nepromyšlený a neetický postup.

Kristina Studená

Ohrozili jste moje cesty

Domnívám se, že novinářská práce by se vždy měla dělat s ohledem na určitá morální hlediska. Zde se nemohu ubránit pocitu, že článek nahrává pouze budoucím potenciálním únoscům a poškozuje Českou republiku jako celek i konkrétní občany, kteří mají v plánu cestovat do méně bezpečných oblastí.

Sám rád navštěvuji různá místa a tento článek považuji za přímé ohrožení některých plánovaných cest. Domnívám se, že takových lidí bude více. V případě dalších únosů nebude mít Česká republika pravděpodobně jinou možnost než výkupné přestat platit. Několik jejích občanů za to ale možná, než to zjistí i únosci, zaplatí životem. Na jejich smrti pak budete mít svůj díl viny i vy.

Jakub Töpfer

Jsem radši informovaná

Dávám přednost otevřenosti před utajováním. Koneckonců se nás to všech týká.

Že jsme něco zaplatili, je veřejným tajemstvím, takto aspoň skončí všechny spekulace a občané budou tušit, co je vláda ochotná pro ně udělat. Obě dívky prostě zaplatily daň za riziko, ale to my všichni. Kdybych mluvila jen za sebe, jsem radši informovaná než naopak.

Alena Čechová 

Rána vládě pod pás

S teroristy se sice oficiálně nevyjednává, neoficiálně je to však i v demokraciích běžné. Každopádně však jde o utajované akce, o podrobnostech ví pouze omezený počet lidí, kteří drží jazyk za zuby. U nás to však neumíme, únik informací je běžný, a tak se neutají ani to, co utajeno má zůstat. V článku uveřejněná výše výkupného je ránou pod pás vládě a zpravodajským službám.

Pavel Franek

Hysterie, jako u diskuse o migraci

Myslím, že Respekt v kauze únosu a výkupného odvedl dobrou práci a honba, která na něj právě probíhá, je stejně plná hysterie jako diskuse o migraci. Vedle emocí však potřebujeme i rozum. Dojímat se nad čímkoli je sice krásné, ale to bychom měli činit u každého zmařeného života. V této kauze jsou proti sobě dva principy, za oběma stojí možné ztráty na lidských životech i lidé zachránění. Ve zkratce:

1. Vyjednám a zaplatím většinou znamená, že zachráním právě unesené. (Ne vždycky, únosce je může i tak zabít, nic tím neriskuje.) Riskuji tím však životy lidí, kteří budou uneseni v budoucnu s vědomím únosců, že za ně někdo vždycky zaplatí. Zkusme si také odhadnout, kolik se dá za 150 milionů koupit výbušnin a munice – a kolik možná (a možná že ne) kvůli výkupnému z tohoto únosu mohlo zemřít lidí v Izraeli, ve Francii, všude tam, kam se teroristé dostali. Nebo kolik mohli za tu částku zfanatizovat mladých lidí. Proč se někteří z nás nedojímají nad těmito ohroženými životy?
2. Naopak odmítnutí vyjednávání dává únoscům najevo, že jejich činnost je zbytečná, protože na ní nic nevydělají. Tím se sice chrání lidé, kteří by mohli být uneseni či zavražděni při teroristickém útoku v budoucnu. Zároveň se tím však riskují životy již unesených. A mít na to srdce je téměř nemožné, dalo by se říci, a to i proto, že unesení jsou od nás, mají tu své rodiny. A vláda se má postarat o své občany, když jsou v neštěstí, notabene v takovém. Kdo vládě vyčítá výši výkupného, je hlupák.

A teď to nejdůležitější pro obě strany, pro nás všechny: Oba zmíněné principy jsou humánní, respektive počítají s ochranou lidských životů. Oba zároveň riskují životy druhých. Je velmi, velmi těžké si mezi nimi vybrat. Oba principy jsou zároveň správné i nesprávné. Nikdo nemůže říci, který z nich je lepší, správnější, protože to je Sofiina volba.

Celá věc má i svá politická a mediální úskalí. Američané, Angličané atd. o tom normálně píšou i s výší částky výkupného a dalšími informacemi, aby o tom mohla diskutovat celá společnost. Jestliže totiž chce mít vláda podporu veřejnosti i v takto nebezpečných věcech, které se pohybují na hraně, musí se o tom diskutovat veřejně. A diskutovat bez informací se nedá či nemá, protože to pak není diskuse, ale spekulování ústící do negativních emocí, jak to ve vztahu k Respektu můžeme vidět i nyní.

Naopak zamlčování informací, jež se kolem takové kauzy koná, a povrchní informování vůbec, podporuje mediokracii, která ohrožuje demokracii. Přijímám jakékoli další argumenty a slibuji, že se nad nimi poctivě zamyslím. Pokud si ale chcete jen vylévat emoce, zajděte radši za sousedkou.

František Kostlán

Nejsou veřejnými osobami

Ty dvě dámy se nenechaly unést dobrovolně, nechtěly řešit žádnou veřejnou agendu třeba z pozice aktivistek, nešly dobrovolně před kameru a mikrofony (dokud okolnostmi vynuceně na chvíli nemusely). Nekandidovaly do veřejné funkce, nezastávají vedoucí pozici v žádném veřejném úřadě, nežádaly a nevzaly si dotaci z veřejných zdrojů, nejsou dodavatelkami žádné veřejnoprávní korporace, nepřekročily zákon, takže s nimi nebyl veden žádný veřejný soud. Prostě nic z nich ani v nejmenším neudělalo veřejnou osobu, naopak, byly k tomu vnějšími okolnostmi donuceny, když chtěly čistě soukromě cestovat.

Svatopluk Bartík

Mohla s tím počítat

Ďáblovi se říká „ne“, s ďáblem se nesmlouvá. I když to je někdy těžké. A platí to dvojnásob, když se bere odpovědnost za životy těch, kdo se do své situace dostali možná vlastní naivitou, ale určitě svobodnou volbou. Jestli o tom měl Respekt psát – proč ne? Když už se lehce „osvícená“ děvčata vrátila za přispění státu, mohla s tím počítat.

Martin Věchet

Chtěli jste jen zvýšit čtenost

Celou situaci kolem únosu jsem dost sledoval a vzhledem k tomu, že jedna z unesených je má kolegyně, jsem ji i dost prožíval. Když to tenkrát propuklo, komunikoval jsem mimo jiné i s Erikem Taberym a moc mu děkoval, že některé věci (i po návratu slečen) drží v Respektu pod pokličkou. O to větší je mé zklamání ze článku Ondřeje Kundry, v němž se bez okolků rozepisuje o osobních informacích o jedné z obětí. Vnímám to jako dost vážný přešlap, který překračuje meze vyznačené etickým kodexem novinářů a podle mého i zákonem na ochranu obětí trestných činů. Jinak řečeno, zveřejňovat informace o tom, v co oběť takového činu věří nebo kam cestuje, není veřejný zájem, ale prasárna zvyšující čtenost!

Michal Kniha

Částku únosci znají

Uvědomte si, že ti, kdo unášejí, už částku samozřejmě znali před tím, než Respekt informoval českou veřejnost. Nepochybujte o tom, že by si navzájem neřekli, kolik vydělali. Takže tu můžeme vést debatu, kolik má vláda platit za unesené Čechy, o amatérismu těch, kteří novinářům tu částku pustili, ale ne o tom, zda to Respekt měl, či neměl zveřejnit.

Jakub Horák