Rodinný přírodopis
Olmo Omerzu ironizuje klišé rodinného filmu a popírá škatulku „malé, ale naše“
Tvůrci takzvaných malých kinematografií řeší jeden základní problém. Zda zvolit relativně bezpečnou cestu k domácímu divákovi, nebo vystrčit hlavu zpoza humen a přihlásit se k evropské, potažmo světové kinematografii. V případě Česka to znamená rozhodování, jestli vyhovět předpokládané divácké touze „bavit se a dojmout“. Nabídnout osvědčené žánrové formule, jako jsou komedie, tragikomedie či dramata z domácího prostředí takzvaně od stolu. A skrze zápletky, jež nemají mnoho společného s realitou, předkládat konejšivé či výstřední představy o tom, jak a čím Češi žili a žijí. Ukazovat, že není třeba nic moc řešit. A nekomplikovat divákovi život ani složitěji vystavěným vyprávěním nebo formálními výzvami.
Absolvent pražské FAMU Olmo Omerzu, považovaný za jeden z největších současných tuzemských talentů, touto cestou nejmenšího odporu nejde. Ve svém druhém celovečerním snímku nazvaném lehce podvratně Rodinný film rozvíjí témata i vyprávění z vyzdvihovaného debutu Příliš mladá noc a ukazuje, že navzdory drobným výhradám je už dnes sebevědomým evropským tvůrcem. Je poučený trendy a zároveň svůj, vnímá sám sebe i české problémy jako součást okolního světa.
Pes ano, děti ne
První scény jsou u Omerzua zásadní. Příliš mladá noc začíná záběrem na hořící chatu a tichý výjev je předzvěstí vztahové (sebe)destrukce, jež následuje jedné noci v jednom panelákovém bytě. Rodinný film otevírá záběr na pářící se obojživelníky z dokumentu o přírodě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
