Šarlatán s mycí houbou
„Svého času mu rychtář Gräfenberku omývání pacientů houbou zakázal, a houbu dokonce zabavil,“ popisuje těžké začátky Vincence Priessnitze emeritní primář MUDr. Alois Kubík (91) – spoluautor životopisu slavného přírodního léčitele z Jeseníku.
Patříte mezi znalce Priessnitzových postupů. Jak se to přihodilo?
Když jsem na Gräfenberk, tedy do Jeseníku, v roce 1952 nastoupil, představoval jsem si medicínu jinak. Ale nakonec se Gräfenberk stal mým osudem a profesně jsem tu působil šedesát let. A za ty roky jsem se samozřejmě o Vincence Priessnitze zajímal ze všech stran, zkoumal historické prameny, pátral v knihách i dobových článcích.
Pocházel z chudých poměrů, nestudoval… V čem byla jeho léčba převratná?
V jednoduchosti. U Priessnitze je nutné vyzdvihnout mimořádný pozorovací talent, přirozenou inteligenci a intuici, ačkoli vychodil jen venkovskou školu, kde se naučil psát, počítat a číst. Jako jinoch prodělal dva těžké úrazy, kdy sám na sobě vyzkoušel to, co měl odpozorováno z přírody – traduje se například, že si při pasení dobytka všiml, že si srnec poraněnou končetinu chodí máčet do studánky. Nutno podotknout, že ze zmíněných úrazů ten druhý byl prakticky smrtelný, a pouhou vodoléčbou se mladík uzdravil natolik, že mohl bez omezení pracovat. To byl první impulz, kdy obklady a omýváním vodou léčil zpočátku hlavně pohmožděniny a povrchová zranění. Rozneslo se to a do jeho chalupy začali proudit lidé ze široka.
Později přicházeli i s jinými neduhy.
Byl to opravdu bystrý mladík. Pacienta vždy pozorně vyslechl, sledoval třeba i jeho mimiku, a pak testoval studenou lázní, jak bude proceduru snášet…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
