Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Od věci, Společnost

Kouzlení je jako vaření

Propagátor a popularizátor dobré kuchyně Roman Vaněk propadl kouzelničení

Musíte umět oddělit hlavu
a ruce, jinak se vám kouzlo
nepovede. (Roman Vaněk
při triku s dolarovými
mincemi) • Autor: Milan Jaroš
Musíte umět oddělit hlavu a ruce, jinak se vám kouzlo nepovede. (Roman Vaněk při triku s dolarovými mincemi) • Autor: Milan Jaroš

Roman Vaněk (47) je známý coby propagátor a popularizátor dobré kuchyně, autor řady kuchařek či internetových pořadů Peklo na talíři a Jídlo, s. r. o. Krom toho má ovšem jednu zvláštní zálibu: propadl kouzelničení.

Někteří kouzelníci čtvrtí dobrovolníky z publika motorovou pilou, jiní jsou mistry úniku, další čtou divákům myšlenky nebo myslí ohýbají kovové předměty. Co je vaší disciplínou?

Abych pravdu řekl, v současnosti je mojí disciplínou hlavně „učení se“, neboť jsem ještě stále adept kouzlení, takový čarodějův učeň. Jinak mě obrovsky baví mikromagie; diváci sice netrnou hrůzou, nicméně triky s mincemi, hracími kartami, bankovkami mohou pobavit – například princip skořápek, tří kalíšků s molitanovými kuličkami, kterými se důvěřivci nechávají obrat od podvodníků, patří mezi klasiku mikromagie, z níž se během několika desetiletí vyvinulo množství dalších propracovaných her. Jinak ale tahle kouzelnická disciplína neslouží jen k pobavení; v mikromagii se konají také soutěže, závody, třeba i mistrovství světa.

Co bylo ve vašem případě dřív: vaření, nebo kouzlení?

Myslím, že stejně jako byl ve mně odmala latentně přítomen zájem o jídlo, tak také zájem o kouzla, čáry a magii; neznám dítě, které by nezkoušelo čarovat. Tenhle zájem se v průběhu života zjevoval a pak zase mizel, aby se znovu objevil… Souhrou náhod jsem se před více než rokem začal kouzelničení věnovat systematicky; přijali mě totiž do kouzelnické „rodiny“, stal jsem se členem pražského kouzelnického KIM-clubu.

Mají kouzlení a vaření něco společného?

Musím říct, že mezi mou branží a kouzelnickým koníčkem nacházím stále více spojitostí. U obou totiž musíte pochopit podstatu. V kouzlení to nejde jinak než začít od jednoduchých věcí, rutiny, zkrátka od základu. A stejné je to u vaření; nejprve se musíte naučit krájet cibuli, dokonce než ji začnete krájet, musíte vědět, jak roste, abyste ji nakrájeli správně. Nic nejde přeskočit, protože jinak vám na to přijdou – ať už strávníci nebo diváci. Tak jako je gastronomie spočitatelná a exaktní věda, je i věda kouzel exaktní.

Jak dlouho trvá vyučit se kouzelníkem?

To je individuální. Jak to sleduji u přátel a kamarádů, každý projde stejným vývojem, než se ustálí a najde. Kouzelník se totiž musí najít. Někdy se to děje okamžitě, někdy to trvá roky.

Co si pod tím „musí se najít“ představit?

U kouzlení je nutné skloubit několik věcí – teatrálnost, rétoriku a rutinu. Ale i když tohle všechno dáte dohromady a umíte to, ještě nejste kouzelník; to teprve ve chvíli, kdy najdete svůj styl. Uvedu to na příkladu Richarda Nedvěda, který přišel s tzv. trapnomagií – ke kouzlení přidal gagy a komiku, neskutečně se tím proslavil a dnes se svými show velice dobře uživí.

Co je na kouzlení nejtěžší?

Opět tady platí stejné pravidlo jako v gastronomii: že nejsložitější věci jsou ty jednoduché. Že ďábel je ukryt v detailu, který běžný člověk nevidí. Lidé mají pocit, že je to tak jednoduché, že to také dokážou, ale ono tomu tak není. Tu rutinu se musíte naučit, natrénovat, stejně jako intonaci, pohyby, hru těla, očí, nesmírně důležitý je třeba rytmus. Přitom ruce a mluvení musí fungovat nezávisle na sobě, musíte umět oddělit jedno od druhého, jinak vám to hlava či ruce zkazí. Je to neuvěřitelná dřina.

Vyvíjejí se kouzla například díky technologiím?

Nechci se rouhat, ale myslím, že stejně jako v gastronomii i v kouzlech už je všechno vymyšlené, nebo téměř všechno; sice se obměňují postupy či používají chytřejší pomůcky, ale kořen, základ, zůstává stále stejný, třeba kouzlo vymyšlené v roce 1924 je v jádru stejné i dneska.

Jak prožíváte vystoupení?

Zatím jich moc nebylo, ale vždycky jsem hrozně nervózní, aby divák trik neodhalil. České publikum je občas trochu škodolibé, má radost, když se vám něco nepovede. Tahle naše vlastnost, myslím, pramení ze špatného jídla. Nejlepší diváci pro kouzla jsou kouzelníci – ti ocení, že nesete kůži na trh.

A kdy vás je možné vidět kouzlit?

Náš kouzelnický klub (KIM-club PRAHA, www.kouzelnici.com) oslaví 22. února 16 let fungování. Součástí bude velká show pro veřejnost, no a já tam také vystoupím.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 5/2016 pod titulkem Kouzlení je jako vaření