Bombardování civilistů v syrském Aleppu pokračuje a v ostrém protikladu k jeho brutalitě je dost tlumené pobouření, které zatím v Evropě vyvolává. Masové demonstrace srovnatelné s těmi proti válce v Iráku v roce 2003? Celoevropské politické kampaně, tak jako proti dohodě s USA o volném obchodu TTIP? Obléhání Ženevy během mírových jednání, tak jako kdysi při summitech G8 nebo Mezinárodního měnového fondu, s cílem dotlačit politiky k dohodě? Nic podobného se neděje.
Tiší jsme zatím nebyli jen my občané, ale také politici – snad nikde nebylo mlčení EU tak hlučné jako v Sýrii. Tamní boje otřásají Evropou, utíkají před nimi uprchlíci (v převážné většině před Asadem a leteckým bombardováním), kvůli nimž po celé EU posilují populisté; rodí a cvičí se tam teroristé, kteří ohrožují naši bezpečnost. Ale k tamní válce, ke hledání míru či ovlivnění vývoje na bojišti, evropští politici nemají co říct.
Mlčení teď krátce prolomily úvahy – například Angely Merkel – o sankcích namířených proti Rusku, které nese odpovědnost za poslední vystupňování násilí v Aleppu. Loňský vstup Putina do syrské války totiž zastavil sérii porážek Asadových jednotek a ještě více tím oddálil vyhlídky na konec bojů. Na čtvrtečním summitu EU proto chtěly Německo, Francie a Británie hrozbu sankcí vepsat do závěrečného prohlášení. Věta, že „EU v případě pokračování současných krutostí zvažuje všechny opce, včetně dalších restriktivních opatření mířících na jednotlivce a organizace podporující syrský režim“,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
