V roce 2007 uzavřela J. K. Rowling potterovskou ságu epilogem, v němž mnozí viděli vrátka k pokračování. Stalo se, po společenském románu a několika detektivkách oživila kouzelnický svět ve formě divadelní inscenace Harry Potter a prokleté dítě. Vše začíná po 19 letech od finální bitvy. Bradavický expres se chystá k odjezdu a desetiletý Albus Severus Potter se bojí nástupu do kouzelnické školy. Je nespolečenský a špatně snáší pozornost, kterou s sebou nese otcova sláva. Ve vlaku ale narazí na stejně starého Scorpia Malfoye, se kterým si překvapivě rozumí od první minuty. A snad právě proto jsou oba zařazeni do Zmijozelu. Autorka celkem vynalézavě vyřešila problém, odkud vytěžit dramatický konflikt ve světě bez hlavního padoucha. Úhelným kamenem jsou narušené vztahy mezi otci a potomky. Albus i Scorpius si zčásti rozumí právě kvůli tomuto, frustrovaného potomka po sobě zanechal i Voldemort. Na scéně se opět objeví obraceč času, možnost změnit minulost a na dramatický konflikt je zaděláno…
Inscenace se dočkala vstřícných recenzí, na rozdíl od textu. Jeho hlavním problémem ale není fakt, že vychází jako divadelní hra. Ostatně síla Rowlingové nespočívala ve formální vytříbenosti a rafinované stavbě, ale ve vytvoření propracovaných postav a přitažlivého fikčního světa. Nový díl však nepřináší nic nového, jen rozvádí témata, která se objevila v minulých knihách, a spíš než plnohodnotné pokračování připomíná fanfikci – knihy, které píší čtenáři na motivy oblíbeného díla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
