Tužicí spreje na vlasy už nejsou, co bývaly,“ stěžoval si nedávno americký prezidentský kandidát Donald Trump. Ze sabotáže svého účesu obvinil autory mezinárodních smluv o zákazu freonů. Jasně prokázaný fakt, že freony, dříve součást aerosolů, narušují ozonovou vrstvu, označil za nesmysl.
Stejně odmítavě se Trump staví k ochraně klimatu a mimoděk tím přispěl k tomu, že loňská pařížská dohoda, jejímž cílem je celosvětové omezení emisí skleníkových plynů, začne po ratifikační smršti z minulého týdne platit již za pár dní. Stane se tak jednou z nejrychleji do praxe uvedených mezinárodních smluv vůbec.
Spěch je důležitý nejen kvůli naléhavosti klimatických změn, ale také kvůli Trumpově slibu, že coby prezident Spojené státy z pařížské dohody vyváže, čímž by ji pravděpodobně zničil. Teď to bude mít těžší, protože odstoupit od platné smlouvy nelze dříve než po čtyřech letech. Dohoda má začít platit tehdy, když ji schválí nejméně 55 států světa produkujících alespoň 55 procent globálních emisí.
Cíl je jasný, cesta k němu o poznání méně.
V druhé polovině září se přes laťku přehouplo již 60 států včetně USA a Číny, do splnění emisního limitu však ještě něco málo chybělo. Trumpovy výhrůžky na adresu pařížské dohody jsou jedním (ale rozhodně ne jediným) z důvodů spěchu. Minulý týden se tak rozpoutaly závody o to, kterým zemím se nakonec dostane cti stát se jazýčkem na ratifikačních vahách.
Pozdě, polské uhlí
Pomyslný výstřel…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
