Při pohledu na honosnou budovu německého Goethe-Institutu na nejnablýskanější části pražského nábřeží není až tak těžké podlehnout dojmu, že právě takhle vypadá kulturní imperialismus. Současně ale panuje celosvětová shoda, že zřídit v cizí zemi kulturní centrum je prostě dobrý nápad, který v sobě nese například šanci ukázat svou zemi v přívětivém světle nebo nabídnout domácím umělcům a vynalézavým firmám zahraniční publikum a zákazníky.
Se slušným výsledkem se přesně o tohle už dvacet let pokoušejí Česká centra ve dvaadvaceti městech světa na třech kontinentech. A teď to možná skončí: během rozpočtových tahanic visí ve vzduchu reálná hrozba, že od
1. ledna bude Česko muset velkou část svých poboček po světě zavřít. V celém příběhu přitom figuruje částka, která je z pohledu státního rozpočtu doslova nepatrná: osmdesát milionů korun.
Sto dvacet a dost
Česká centra od svého počátku žijí hlavně ze dvou zdrojů – jedním z nich je Český dům v Moskvě, kancelářský komplex, který patří ministerstvu zahraničí a nabízí komerční pronájmy. Druhou je ministerský příspěvek. Před osmi lety činil sto dvacet milionů korun. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09) jej v následujících letech při úsporách osekával a sestupný směr trval i po jeho odchodu. Dnes je na úrovni čtyřiceti milionů korun – a to je částka, kterou mají Česká centra přislíbenu na příští rok.
Spolu s tím začaly klopýtat moskevské kanceláře. Ruská ekonomika kvůli nízké ceně ropy a západním sankcím padá…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
