Po rozhodnutí britského soudu, že za dosud nejasnou smrtí Putinova kritika Alexandra Litviněnka stál ruský prezident a že ho přímo v jedné z bašt západního světa – Londýně – nechal zavraždit příslušníky ruské tajné služby, si už nelze něco namlouvat. Ruské tajné služby operují na evropském území, a to stále masivněji. Když zrovna nevraždí, unášejí odtud oponenty Kremlu a ovlivňují politiku.
Situace je natolik vážná, že se o bezpečnost Evropy začala zajímat i jinak vůči zdejším věcem netečná Amerika. Tamní Kongres zadal svým tajným službám rozkrýt financování politických stran, a to především ve střední Evropě. Peníze z Moskvy podle Američanů mají totiž destabilizovat Severoatlantickou alianci, v EU vytáhnout k moci síly přející si rozpad společné Evropy a zmařit hledání alternativních zdrojů energie. Problém je, že s podobnou obrannou aktivitou proti ruskému rozvratnému vlivu zatím nepřišla sama Unie – a už vůbec ne její východní část.
Dřímající hrozba
Prostor, v němž žijeme, jsme si již navykli vnímat jako bezpečný. Devět let po pádu zdejšího komunismu jsme vstoupili do NATO a o pět let později i do EU, což ve veřejnosti posílilo přesvědčení, že teď nám už žádná velká rizika nehrozí, a že se tedy v klidu můžeme soustředit na vše možné, jen ne na ochranu naší bezpečnosti. Někteří dokonce začali mít pocit, že největší nebezpečí číhá ve Washingtonu nebo Bruselu, který část politické elity začala líčit jako nebezpečný prostor připravující zdejší národní stát o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
