Fešácké hrdinství
Proč je aktuální filmová verze atentátu na Heydricha jen o málo výraznější než heslo ve Wikipedii
Jak může být film založený na tak dramatickém příběhu tak nudný?“ ptá se v recenzi snímku Anthropoid o atentátu na Reinharda Heydricha recenzent amerického deníku The Wall Street Journal. Otázka jde k jádru „zvrácené záhady“ britsko-francouzsko-české koprodukce, která po americké premiéře vstupuje 28. září do českých kin – poté co s velkou parádou zahájila v červenci karlovarský festival.
Není pochyb o tom, že čin Josefa Gabčíka a Jana Kubiše z června 1942 naplnil největší fantazie, s nimiž je v poválečné popkultuře spojována třetí říše – zavraždění vysoce postaveného nacisty. Většinou se sice jedná o vůdce, jako třeba v Hanebných panchartech Quentina Tarantina, ale i třetí muž říšského aparátu je slušný „zářez“, tím spíš, že dílo bylo dokonáno. O atentátu doposud vznikly čtyři filmy. Tři americké a jeden československý. Při hledání odpovědi na otázku, proč se aktuální pátá verze příliš nepovedla, se nabízí srovnání, jak filmaři přistupovali k akci československých parašutistů za různých režimů a v různých prostředích. K čemu všemu může akt, který zásadně ovlivnil poválečné dějiny Československa, sloužit?
Češi ve službách Ameriky
Atentát na Heydricha spadá do kategorie příběhů, jejichž konec divák předem zná. Nečeká se zde na vyvrcholení, ale na cestu, jakou se k němu tvůrci doberou. Někdy je pozoruhodně klikatá a nemá s událostí samotnou mnoho společného. Jako v případě hollywoodských snímků I katové umírají a Hitlerův šílenec…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
