Když v srpnu 1968 obsazovali Československo vojáci Varšavské smlouvy, vyrazil básník Ivan Diviš do ulic. Možná ještě víc než tanky ho zaskočilo, když slyšel muže nadávajícího na studenty, kteří podle něj spustili pražské jaro. „A já si najednou s hrůzou uvědomil, že jsou na světě ještě jiní lidé mého jazyka než já,“ poznamenal si Ivan Diviš do deníku. Nejde o to, že by byl do té doby tak naivní, ale ta „jinakost“ se najednou zhmotnila.
Něco podobného zažili minulý týden v Brně Matěj Stropnický a Matěj Hollan. Druhý jmenovaný pozval předsedu Strany zelených do své oblíbené hospody, ale byli vyhnáni přítomnými hosty. Hollan, brněnský radní, setrval déle a podle svých slov byl obklopen rozčilenými muži. Jeden z nich mu řekl: „Vypadni, nebo ti rozbijeme hubu… Dopiješ to pivo a vypadneš pryč, do týhle hospody už nepáchneš, tady pro tebe není místo… Stropnickýho sem tahat nebudeš… Refugees NOT welcome!!!“ Protože měl dojem, že mu opravdu „rozbijí hlavu“, raději odešel.
Jen naivní člověk by si nevšiml, že se část společnosti radikalizuje. Téma uprchlíků vzbudilo před více než rokem pocit strachu a ohrožení, a protože tu uprchlíci nejsou, nemá to žádnou katarzi (ať už pozitivní či negativní). Touha vypustit někde negativní energii – navíc přiživovaná řadou zdejších politiků – u těch nejvíce vyděšených lidí sílí.
Brněnský zážitek obou pánů, a také následná mimořádně nenávistná debata na jejich facebookových stránkách, je velmi podstatný. Zhmotnil se před námi problém…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
