Německý ministr vnitra leží v posteli s horečkou, kancléřka má dopoledne v diáři návštěvu školy v bavorském Landshutu, vládní mluvčí se chce odpoledne potichu vytratit na víkendový odpočinek. Pátek 4. září 2015 v Berlíně nezačíná jako den, o kterém se za 100 let možná budou evropské děti učit v hodinách dějepisu. Angela Merkel na konci tohoto dne otevře hranice pro uprchlíky a příští měsíce budou do Bavorska denně přicházet tisíce neznámých lidí prchajících převážně z rozpadajícího se Blízkého východu. Co s nimi je po roce v Německu? A jak změnili momentálně nejmocnější zemi Evropy a její do loňského roku neotřesitelnou kancléřku?
Pod tlakem
Dějiny se 4. září 2015 dávají do pohybu v Budapešti, kde tisíce vyčerpaných, převážně syrských uprchlíků už několik týdnů trčí na vlakovém nádraží. Stane se tak díky pětadvacetiletému muži jménem Mohammed Zataraih. Půl roku je na útěku z rodné Sýrie a hned po probuzení v suterénu nádraží se dává do řeči s Achmedem, učitelem z Damašku, kterého tu o den dříve potkal. „Byl jsem v armádě a tam jsme hodně pochodovali. Klidně 150 kilometrů v kuse, v horku,“ říká. „Proč se vlastně nevydáme do Vídně? Za dva tři dny tam dojdeme.“
Podle dosud nejdetailnější rekonstrukce, kterou před třemi týdny zveřejnil týdeník Die Zeit, tímto ranním hovorem začíná nejtěžší zkouška v dosavadní historii Evropské unie. K jižní hranici Evropy denně připlouvají stovky gumových člunů s běženci, maďarská vláda už pár dní nepouští žádné vlaky s uprchlíky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
