Román Bílý oceán, nejnovější do češtiny přeložená kniha Roye Jacobsena, volně navazuje na jeho úspěšný Ostrov – ságu rodiny rybářů a sběračů, která zachycuje jejich místy ubíjející existenci a boj o živobytí. Svou lakoničností připomíná jazyk severských ság a spíš než na strhující příběh se tu jeden z nejvýraznějších současných norských autorů soustředil na vykreslení momentů ze života rodiny Hanse Barrøye. Díky vypravěčskému mistrovství se nicméně čtenář přistihne, že napětím ani nedýchá třeba u sběru kajčího peří. V Bílém oceánu nás autor přivádí po patnácti letech na stejný ostrov, na němž však žije jen Ingrid, Hansova pětatřicetiletá dcera.
Je rok 1944 a Norsko je okupováno Němci. Tvrdohlavá Ingrid končí s prací ve městě a pokouší se probudit ostrov zpátky k životu. Je to ostatně to jediné, na co se může spolehnout. Narušení přirozeného řádu věcí zdůrazňuje srovnávání s předchozí knihou, jejíž hrdinové sice svádějí boj s živly a zažívají tragédie, ale jejich existence má řád a smysl. Tradiční rodina se rozpadla, Ingrid zůstává sama a zažívá iniciační setkání s násilnou smrtí a láskou. Ve chvíli, kdy je jí nejhůř, pak na sebe nabaluje novou rodinu složenou z pestré směsi válečných uprchlíků a sirotků.
Strašlivost války tu není líčena pomocí krvavých scén, morálních dilemat a velkých dramat. Její hrůznost je právě v rozbití řádu. Konec války znamená návrat k rodinným poutům: na ostrov se pomalu vracejí příbuzní, zatímco sirotci odplouvají…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
