Pravidelný autor této rubriky je právě na dovolené a my si můžeme být s velkou pravděpodobností jisti, že se nemá tak báječně, jak si představoval. Ne snad, že bychom mu zasloužený odpočinek nepřáli. Klidně je i možné, že týdenní odstávku neprovází žádné nepředpokládané katastrofy, jako když se vám ztratí zavazadla, pokazí počasí nebo uprostřed partnerské idyly ucpe odpad na chalupě. Nic podobného. Vědci mají ale odůvodněné podezření, že nám konstrukce lidského mozku jiný průběh než mírné zklamání vlastně ani neumožňuje. Vyjma několika životních překvapení, která si pak zpravidla ještě dlouho pamatujeme, není skoro nikdy nic tak skvělé, jak jsme si to původně představovali.
Sny o ráji
Před nějakou dobou prováděl Robert Sapolsky, profesor neurovědy a neurochirurgie ze Stanfordovy univerzity, další z mnoha experimentů týkající se produkce dopaminu, chemické látky produkované v mozku. Nejznámější (ale zdaleka ne jedinou) funkcí dopaminu je role, již sehrává při prožívání pocitu štěstí a uspokojení. Bez dopaminu v mozku u člověka (ale ani lidoopa) štěstí není – a profesora Sapolského zajímalo, jaký vliv má uvolňování této látky na lidské a opičí chování.
Série pokusů probíhala tak, že opice podle světelného signálu poznaly, že začalo zvláštní období, během nějž platí, že když desetkrát stisknou páku, dostanou dobrotu. Rozsvítilo se světlo. Opice nadšeně lomcovaly klikou. A ejhle, trs hroznů. Zároveň profesor měřil, jak se během celé operace mění množství…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
