Karel Steklý patřil díky úspěchu snímku Siréna na festivalu v Benátkách v roce 1947 k hvězdám poválečného československého filmu. Nejen komunistické elity snímek vyzdvihovaly jako důkaz správnosti znárodnění kinematografie i vyhlídek tuzemského filmu. O šestadvacet let později, v první fázi normalizace, tehdy sedmdesátiletý režisér ideologicky přitvrdil a přispěchal k upevnění kurzu několika filmy. Výjimečné postavení v nich svou paskvilností zaujímá Hroch. Dílko o hrochovi, který sežere úředníka a politici jej využijí pro své nekalé cíle, mělo údajně být satirou na pražské jaro. Výhřez politické horlivosti ale dopadl jako definice diletantství, která občanskou angažovanost vymezovala heslem: Neplést se do politiky a vyprat žaludek na tlačenku.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
