Chtějí kosmopolité jen ovládnout svět?
Konzervativní komentátor deníku The New York Times Ross Douthat zkoumá mýtus o kosmopolitním životním stylu. Dnes se podle něj stává zvykem překreslovat politickou mapu; už žádná levice a pravice, liberálové a konzervativci. Hlavním zlomem je přístup k otevřenosti: jde o střet mezi různými, do sebe zahleděnými formami obránců národních hodnot a zájmů s globalisty a kosmopolity.
Nebo taky ne, píše Douthat. Protože kosmopolité prý svou otevřenost přeceňují. Skutečně kosmopolitní společnost by si libovala v pestrosti a příkrých rozdílech. Autor ale tvrdí, že ta část obyvatel dnešního Západu, která vnímá hranice spíše jako překážku než záruku bezpečí, ve skutečnosti vytváří vrstvu směřující k uniformnímu elitářství.
Pestrost? Kdeže, uniformní elitářství.
„Jsou součástí meritokratického řádu, který rozdíly přetváří v podobnosti tak, že si vybírá nejlepší a nejchytřejší z kterékoli země a homogenizuje je do svérázného druhu, jemuž jsme si zvykli říkat globální občané,“ píše. „S nadšením přijímají zábavné části odlišných kultur – jídlo, trochu exotické spirituality. Zároveň se však naši globální občané nechovají a nepřemýšlejí kmenově o nic méně než obyvatelé Cornwallu hlasující pro brexit.
Mají prý své specifické vidění světa, v podstatě liberální křesťanství bez Krista, svoji vlastní sdílenou vzdělávací zkušenost, sdílené hodnoty a předpoklady – a samozřejmě také vlastní nepřátele,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
