Koho zajímá, co si myslí herec?

Jako jeden z prvních začíná tleskat vestoje. „Neuvěřitelný! A to má za hodinu další představení,“ říká nadšeně do aplausu Stanislav Majer, zatímco před ním se jde publiku už „poiksté“ uklonit rakouská herečka Stefanie Reinspergerová. Předminulý týden přijela na olomoucký festival Divadelní Flora s inscenací Sebeobviňování, za kterou byla vyhlášena Herečkou roku německojazyčného divadla. Majer u toho nemohl chybět. Představení totiž režíroval Dušan D. Pařízek, pod jehož vedením prožil dnes sedmatřicetiletý herec v Divadle Komedie zatím svá nejlepší léta. Práci někdejšího šéfa sleduje i čtyři roky po konci kultovní scény a brzy s ním bude připravovat novou inscenaci.

To vše se děje ve chvíli, kdy se Stanislav Majer ocitá na profesní křižovatce a je otázkou, zda ho v divadle častěji neuvidíme v hledišti než na jevišti. Dva dny před návštěvou Olomouce běžel v České televizi film ze života Karla IV. Hlas pro římského krále, ve kterém si zahrál Jana Lucemburského. Byl to právě jeho výkon, kvůli němuž mnohý divák nepovedený snímek kombinující historické drama s kostýmní pohádkou nevypnul. Pro Majera je to daň za momentální popularitu. Po několika dobře přijatých filmech a seriálech je o něj čím dál větší zájem. V Česku ovšem platí, že i při důkladném zkoumání scénáře není nikdy jisté, co z toho nakonec vyleze. A ještě větší loterie je to, zda herec výsledek vytáhne nahoru, nebo se…