Román Zelený stan od nejznámější ruské spisovatelky Ljudmily Ulické je knihou, ve které slova mají ještě sílu pohnout osudy. Literatura je tu ostrovem vnitřní svobody uprostřed moře totality, nástrojem paměti i změny.
Cenami ověnčená autorka systematicky ruské společnosti připomíná období sovětské historie, její tragické osudy a provázanost i těch nejobyčejnějších životů s politickým děním. V Zeleném stanu pojednávajícím o disidentském hnutí tak nepřipouští variantu „šlo žít a nevědět“. Naopak ukazuje, že tušil či věděl téměř každý, kdo měl odvahu připustit si realitu, protože režim si nevybíral. I ti, kdo v něj věřili, se mohli stát nepřáteli.
Může za to učitel
Časový rámec prózy určují dvě úmrtí – Stalina a Brodského, diktátora a básníka. Zatímco první svobodu spoutával, druhý jí dveře otevíral. Ani jeden z nich však není hlavní postavou knihy, jíž procházejí skutečné osobnosti politiky a literatury jako Natalja Gorbaněvská nebo Alexandr Solženicyn. Slouží spíše jako orientační body, které usnadní držet s příběhem krok a uvědomovat si zásadní události zakřivující jeho běh.
Ulická se opět soustředí na hrdiny každodennosti a skrze ně vypráví velké dějiny. Tentokrát především očima tří mužů, se kterými čtenáře seznamuje už jako s chlapci, již se setkávají v jedné třídě základní školy. Ilja, Saňa a Micha jsou odsouzeni být outsidery pro svůj vzhled, původ i záliby. Dlouhán, syn svobodné matky, jemný pianista z aristokratické rodiny a zrzavý…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
