Léčba šokem
Proč se nepovedla privatizace v postsovětském Rusku a jak se na tom podepsali západní poradci
Rusové jsou geniální v drancování státu. Přečti si Gogola – dělají to celá staletí. Takže, ruští géniové – v západním tisku jim, mimochodem, říkáme Mladí reformátoři – začnou pracovat na plánu, který vytvořili američtí géniové. Ti se postarají o to, aby jejich kamarádíčkové získali ty opravdu nejlepší společnosti za směšnou cenu,“ píše v románu Babylon Moskva jeho autor Owen Matthews, dlouholetý reportér a editor časopisu Newsweek, který v polovině devadesátých let působil v ruské metropoli jako novinář. I když jde o beletrii, mnohé pasáže této knihy poměrně věrně odrážejí historii.
Příběh ruské privatizace vrcholil před 20 lety, v době Jelcinovy kampaně před druhými prezidentskými volbami, kdy hrozilo, že v čele země stane komunista Gennadij Zjuganov. Západní účast a know-how, které Matthews zmiňuje, sice neměly z ekonomického hlediska zásadní vliv, přispěly však k fatálnímu poškození privatizace v očích veřejnosti.
Chytří muži z Harvardu
V roce 1991, s nástupem Borise Jelcina do úřadu ruského prezidenta, dostal příležitost i tým mladých ekonomů v čele s Jegorem Gajdarem. Gajdar byl přesvědčen, že tváří v tvář kolabujícímu hospodářství nezbývá nic jiného než „šoková terapie“ – provést reformy radikálně a co nejrychleji. Netajil se tím, že „velký skok“ ke kapitalismu má jasný politický podtext: vyloučit možnost komunistické odvety.
V lednu 1992 byly liberalizovány ceny, rubl se stal volně směnitelnou měnou a země se otevřela zahraničnímu obchodu.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
