Pokud existuje mezi normalizačními filmy takový, který lze vykládat jako oslavu i kritiku režimu zároveň, jsou to
Talíře nad Velkým Malíkovem
Jaromila Jireše. Režisér Kunderova
Žertu
spáchal v roce 1977 vlastní žert vyprávěnkou o vesnickém kolektivu, do jehož řad přistanou ufoni, kteří potřebují spravit hodiny a najdou lásku. Vesnička středisková se proměnila v surrealistickou skládačku. Zásobování vázlo, bylo třeba se přizpůsobit. Zároveň kolektiv jednoho nemakačenka s hlavou v budoucnosti naučil pracovat a mít rád život na Zemi teď a tady. Víc mimo normalizační realita viděná z vesmíru být nemohla.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].