Jsou místa na zemi, kde je mír mezi malými zeměmi udržován jen strachem z velkých sousedů, kteří si nepřejí konflikty. Jedno z nich se jmenuje Náhorní Karabach, konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem kvůli tomuto území udržují společně u ledu Rusko a Turecko. Jenže před dvěma týdny se zde opět začalo střílet a zemřely desítky vojáků na obou stranách. Proč tak najednou? Jedním z důvodů může být, že Rusko a Turecko, někdejší spojenci, jsou teď nepřátelé.
Za poslední čtvrtstoletí jsme zaznamenali tolik malých či větších lokálních válek, že na tu o Náhorní Karabach, v níž v letech 1988–1994 zemřelo třicet tisíc lidí, bylo možné snadno zapomenout. Dočasně zde zvítězili Arméni, protože z Náhorního Karabachu vyhnali etnické Azery, a i když tento kus půdy o velikosti jednoho českého kraje leží na území Ázerbájdžánu, ovládá ho asi sto padesát tisíc Arménů, kteří jsou koridorem spojeni s vlastí.
Když byly etnické čistky dokonány (milion lidí musel opustit domovy) a energie vraždění vyčerpána, Rusku, Francii a USA se v roce 1994 podařilo vyjednat příměří, jež víceméně platilo až do letošního března. Analytici však už několik posledních měsíců upozorňovali, že na obzoru je bouře – několik faktorů, které udržovaly mír, se od podpisu smlouvy zásadně proměnilo.
Skutečný mírotvůrce
Rovnováhu sil donedávna zaručovaly dobré vztahy Turecka s Ruskem, přestože každá země podporuje jinou stranu konfliktu. Turecko je spojencem Ázerbájdžánu, protože Azeři…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
