Andrej Babiš nám minulý týden znovu připomněl, proč se u nás tak špatně vede politické satiře. Jak karikovat něco, co je karikaturou sebe samého? Na šéfovi ANO bylo patrné, že k řečnickému pultu ve sněmovně, kde měl vysvětlovat kauzu Čapí hnízdo, míří s pocitem životního projevu. Opak byl ale pravdou, osciloval mezi legendárním projevem Miloše Jakeše na Červeném Hrádku, kde si komunistický pohlavár pletl bojlery s brojlery, a komediálním skečem Martina Kocourka, když objasňoval odklánění peněz. Babišovo vysvětlení, že se nedopustil dotačního podvodu, protože v čase, kdy žádal o evropské dotace, nebyl majitelem Čapího hnízda on, ale jeho děti, neuklidňuje. Právě naopak. Pro politickou scénu to bude mít vážné dopady.
Systém se brání
Šéf hnutí ANO je muž úspěchu. Posledních pětadvacet let se mu daří vše: co chtěl, to si koupil, ať už šlo o zemědělské společnosti, chemičky, média, známé hudební skupiny, dokázal okouzlit mnoho úspěšných podnikatelů, intelektuálů, novinářů či expertů. Jeho vstup do politiky pak připomínal malý zázrak. Poprvé do voleb a hned s takovým výsledkem, navíc zaručujícím účast ve vládě. Jak dobře ukazuje dokument Víta Klusáka Matrix AB, nemalá část veřejnosti v něm viděla spasitele a dávala mu to najevo, jeho hnutí, firma i ministerstvo mu
pak odezíraly ze rtů, aby mohly splnit jeho přání dřív, než je vysloví.
Není těžké si představit, co taková situace s člověkem udělá. A pokud představivost nefunguje, pomozme si slovy bývalého tenisty…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
