Hollywood je pro filmaře vděčným tématem. Ti pracující ve studiovém systému budovali mýtus továrny na sny, kterou řídí z cigár potahující šéfové, figury schopné téměř nadpřirozeně objevit hvězdy, rozpoznat hity a udržet – jak píše F. Scott Fitzgerald – celou filmovou rovnici v hlavě. V panoptiku postav, které je v rozporu s prozaičtější realitou, je pak doplňují excentrické hvězdy, citliví scenáristé a vzdorující režiséři. Tak podžánr „Hollywood o Hollywoodu“ ustavují Sullivanovy cesty či Zpívání v dešti.
Nezávislí filmaři nebo autoři reflektující Hollywood z časového odstupu se proti tomuto obrazu vymezují. Zdůrazňují autorskou krizi a boj, případně stravující povrchnost slávy. Seznam je dlouhý: od Hráče Roberta Altmana přes Velkofilm Christophera Guesta až po loňské Cronenbergovy Mapy ke hvězdám. I tihle tvůrci však nakonec gravitační síle hollywoodského mýtu podléhají. Složitý systém totiž dělá přehledným. Prozaickou historii mění v anekdotu. Kinematografii vybavuje jasnými hodnotami a měřítky.
A zdá se, že tomu podlehli i Ethan a Joel Coenovi, kteří ve svém novém snímku Ave, Caesar! vyprávějí o zlaté éře Hollywoodu, která trvala od třicátých do padesátých let.Vše podávají jako sérii vtipů a excentrických epizod zachycujících výjevy z dějin amerického filmového průmyslu a propojených detektivní linkou o únosu hollywoodské hvězdy. A vůbec jim nevadí, že snímek touto optikou ve zkratce obsahuje i temnou kapitolu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
